O očistci se v Bibli nepíše, ale dojdeme k němu logickou úvahou: u Boha nemůže být nic nečistého. Člověk ale neumírá zcela čistý, potřebuje tříbení.

Dnes oslavujeme ty svaté, které nestačila zaznamenat ani (jinak velmi pozorná) římská kongregace pro svatořečení. A těch je mnohem víc než těch, které zaznamenala.

Civilizace lásky se nezrodí z jediného, byť okázalého gesta, ale z množství drobných a vytrvalých činů, jimiž zůstáváme věrni dobru a které tvoří hráz proti odlidštění. (Lev XIV.)

Když loni nastoupil nový papež, zvolil si jméno Lev, protože chtěl aktivně pokračovat v sociální nauce církve.

"Ježíš chce, abychom se dotýkali lidské bídy, trpícího těla druhých. Očekává, že přestaneme hledat osobní či společné úkryty, které nám umožní zachovávat si odstup od lidského dramatu, a odhodláme se opravdu vstoupit do kontaktu s konkrétní existencí druhých." (Papež František)

Kněžství se často chápe jako mocenská a rituální pozice, spojená se zvláštním způsobem života, formální autoritou, ale taky s ochotou sloužit a být k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tato podoba kněžství je však odsouzena během několika desetiletí k zániku. Co ji může nahradit?

Při rozhodování ve volbách si všímejme nejen slov a slibů, ale také toho, jak kandidáti jednají s druhými, zda jsou připraveni nést odpovědnost a hledat řešení pro dobro všech.

Dnes už není samozřejmé, že by se víra předávala v rodině z generace na generaci. Stále víc mladých lidí přestává sdílet víru svých rodičů či prarodičů. Znamená to, že je špatně vychovali?

"Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky!"