"Ježíš chce, abychom se dotýkali lidské bídy, trpícího těla druhých. Očekává, že přestaneme hledat osobní či společné úkryty, které nám umožní zachovávat si odstup od lidského dramatu, a odhodláme se opravdu vstoupit do kontaktu s konkrétní existencí druhých." (Papež František)

Kněžství se často chápe jako mocenská a rituální pozice, spojená se zvláštním způsobem života, formální autoritou, ale taky s ochotou sloužit a být k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tato podoba kněžství je však odsouzena během několika desetiletí k zániku. Co ji může nahradit?

Při rozhodování ve volbách si všímejme nejen slov a slibů, ale také toho, jak kandidáti jednají s druhými, zda jsou připraveni nést odpovědnost a hledat řešení pro dobro všech.

Dnes už není samozřejmé, že by se víra předávala v rodině z generace na generaci. Stále víc mladých lidí přestává sdílet víru svých rodičů či prarodičů. Znamená to, že je špatně vychovali?

"Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky!"

Poselství tohoto příběhu je zjevné: syn naoko poslušný představuje farizeje, kteří měli plná ústa řečí o Bohu, ctili staré tradice a bezchybně naplňovali literu zákonů, ale Mesiáše nepřijali, ačkoli na něj veřejně ukázal už Jan Křtitel. Pro své lpění na tradici nebyli schopni vnímat to nové, co přicházelo. Naopak ti, kdo byli považováni za vyvrhele...

Synodální proces předpokládá dva vzájemně se doplňující procesy: "duchovní obnovu" a "strukturální reformu". Změna smýšlení musí v důsledku vést i ke změně zákonů.

"Zranil tě, zneužil tě, je na tebe zlý a agresivní. Ale křesťan má odpouštět. Tak mu to odpusť! A jestli se ti to nedaří, pros Boha o pomoc."

"Je alarmující, kolik lidí kolem nás, našich sousedů, ba dokonce našich příbuzných přebírá proruské postoje, relativizuje ruskou agresi na Ukrajině a nekriticky věří dezinformacím. A co hůř, občanů, kteří jim přitakávají, spíše přibývá, než ubývá."